Tato stať polemizuje se skutečností, že současný mezinárodní režim ochrany investic založený převážně na dvoustranných dohodách o podpoře a ochraně
investic (BID) vyčerpává svoji kapacitu účinného nástroje pro regulaci mezinárodních investic. Rostoucí počet mezinárodních dohod o investicích (IIA) dále prohlubuje a zvýrazňuje roztříštěnost úpravy mezinárodních investičních předpisů. Stávající režim navíc může jen stěží vyhovět potřebám vyspělých zemí, které řeší narůstající investice z bývalých zemí dovážejících kapitál (např. země BRIC), a suverénních investičních fondů.
Na základě historických zkušeností není v blízké budoucnosti pravděpodobné realisticky očekávat úspěch nové iniciativy k uzavření multilaterální investiční
dohody. Mezinárodní komunita však může prohloubit regionální spolupráci a podpořit uzavírání regionálních investičních dohod, jež jsou určeny k tomu, aby lépe refl ektovaly aktuální problémy a výzvy. Tímto by mohl být vytvořen dočasný nástroj, který by usnadnil vyjednání vícestranné investiční dohody (MAI), jež stále zůstává na programu mezinárodního jednání.