Článek se zabývá možnostmi přezkoumání rozhodnutí vnitrostátních soudů ve vztahu k uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů ze strany mezinárodních investičních rozhodčích tribunálů – relativně novým vývojem, který údajně omezuje suverenitu soudních orgánů hostitelských států ještě více tím, že vytváří
nový „odvolací“ mechanismus, čímž prověřuje „přiměřenost“ jejich příslušných verdiktů. Tato kontrola, založená na analýze judikatury, prokazuje, že zatímco všeobecně dotčené mechanismy řešení mezinárodních sporů vykazují určitou neochotu zabývat se přezkoumáním tohoto druhu, mohlo by se v zásadě jednat, pokud jsou splněny předpoklady jurisdikce, o možné místo nového přezkoumávání příslušných vnitrostátních rozsudků, které by případně mohli vyvolat účastníci vznášející nároky z důvodu vyvlastnění majetku, odepření spravedlnosti apod., vyplývající z příslušné situace. Rozpory však slibují být značnou výzvou pro investory, pokud jde o fázi prokazování skutkové podstaty ve světle [případné] existence alternativních soudů k výkonu (údajně eliminujících nárok spočívající ve vyvlastnění majetku), případně ve světle potřeby vyčerpat všechny dostupné vnitrostátní soudní opravné prostředky (v případech týkajících se odepření spravedlnosti). Navíc jsou dosud nejasné vyhlídky výkonu rozhodčích nálezů v mezinárodních investičních rozhodčích řízeních zabývajících se rozpory v rámci fáze následující po vydání nálezu vydaného mimo Mezinárodní centrum pro urovnávání investičních sporů. Mohl by je totiž stihnout stejný osud jako nálezy s úspěšným nebo neúspěšným uznáním a výkonem, kterých se týkají.