Tento příspěvek zkoumá otázku, zda je přípustné, aby se investoři, kteří uplatňují své nároky z porušení závazků vyplývajících z dohody o ochraně a podpoře investic ze strany státu, dovolávali použití doložky nejvyšších výhod s ohledem na příslušnost rozhodčího soudu. V judikatuře i ve vědecké literatuře lze k tomuto tématu nalézt různé názory. Z dosavadních rozhodčích nálezů vyplývá, že většina rozhodčích soudů byla ochotna takovou možnost připustit, jestliže se chtěl investor svým odvoláním k doložce nejvyšších výhod vyhnout procesním požadavkům, které by znamenaly výrazné prodloužení rozhodčího řízení. Na druhou stranu rozhodčí soudy odmítly (s výjimkou jednoho případu) možnost „vložení“ nových rozhodčích doložek do hlavní smlouvy. První část tohoto příspěvku přináší přehled této problematiky a také uvádí důvody existence tak významně rozdílných názorů. Část II shrnuje odpovídající dosavadní judikaturu. V části III je pak analyzován poslední nález ve věci Austrian Airlines v. Slovensko. Autoři se také pokusili (část IV) posoudit, zda by uvedené rozhodnutí mohlo vést k jednotnějšímu judikatuře v této právní oblasti, a tudíž učinit oblast investičního rozhodčího řízení předvídatelnější.